Kdo by čekal, že na přelomu tisíciletí jde ještě potkat blba s plnou hubou protimudlovských keců. Pro studenta prvního ročníku je celkem slušný výkon urazit půlku Mrzimoru, Juliin styl oblíkání a mou mámu. Za den. Musím se zeptat Rosie jestli je možné, aby měl člověk převrácené trávicí trubky. To co mu padalo od rtů rozhodně patřilo na druhý konec. Ještě měl tu drzost obhajovat se tím, že byl rok u Munga. Cítím potřebu poslat do špitálu dopis s upozorněním, že jim uprchl jeden z těch pacošů, kteří by měli preventivně nosit ty slušivé košile se šněrováním na zádech.
Jediné pozitivum tohoto setkání bylo seznámení s nějakou Hazel v modrém plášti. Představovat jsem se nemusel, znala mě. Nechovala se zrovna nepřátelsky. Otázkou je, jak by reagovala, kdybych zmíněnému blbovi nabídl výplach tlamičky mydlinkama. Kdoví, třeba by to zabralo.
Vánoce proběhly skvěle. Že se probudím málem zavalen hromadou dárků o rozměrech šafářovy hájenky bych nečekal. Prófa přes bylinky si zjevně chtěl usmířit žactvo a rozeslal sady na pěstování kytek. Když vezmu, jak hluboko v kufru se rázem octla, čekám že se květináček brzy zazelená i bez zalévání. Plísní. Od kolejních přicestovala solidní kupa cukroví a ještě solidnější truhla. Když si uvědomím, kolik zimních hadrů mi poslal táta, úložný prostor navíc se hodí. Od Jul dorazil krásný balík plný mýdel, rolniček, lapačů snů a navoněných polštářků. Být o trochu víc vztahovačný, myslel bych, že musím smrdět jako famfrpálové družstvo po červencovém prodlouženém tréninku někde na Merkuru. A závěrem jsem od Elise dostal talisman s bronzovým drakem. Problém je, že už jsem si zvykl na nošení vlastního, i tak jsem ale rád, že si mi má co houpat na sloupku postele. Máma tradičně nenapsala.
Když už jsem nakousl Jul... Rozešli jsme se krátce po Silvestru. Od té doby jsem ji neviděl. Ale soudě podle Annniina nakrčeného nosu a štěkotu Steph se zprávy šíří rychle. Bylo to hnusné, zlé, zákeřné, odporné, sprosté a jediné správné. Prodlužovat to by k ničemu nevedlo.
O to horší bylo, když mi později Steph sdělila, že Jul padla ze schodů, rozbila si hlavu a pozbyla paměti. Uznávám, nemusel jsem zabíjet posla a vyčítat mu, že za to může on... Ani nevím, proč jsem to udělal. Asi bych se i omluvil sám, kdyby se do toho nevložila Alice a nevymáhala omluvu. Útěk na pokoj se jevil jako jediná spása. Kdybych věděl, jaká bude dohra... Proč jsem se do spolky vracel? Proč jsem dál štěkal po Steph? Proč mi musela vyčíst, že jsem zrůda bez citu? Proč mě musela najít brečícího v koupelně? Proč jsem ji namířil hůlku na záda? Proč jsem to nedokončil chtěl udělat? Proč neumím udržet vztek na uzdě? A proč to celé musela vidět Elise?
...
...
...
...
...
Poslední gesto z mé strany. Čekám, že ráno najde Jul u postele balíček. Vůně má být nejsilnější spouštěč paměti. Mrzí mě, že si bude muset tou bolestí projít znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat