Tak prvně ty žblebty. Snad poprvé po... možná poprvé sem zapisuju, když je den. Proč? Zase máme takové to pálení v hlavě, nutící mě psát dřív, než celkový dojem vyprchá. Tak už začnem, ať tě můžu zavřít a vyrazit do ulic.
Není to dlouho, co jsme společně patrolovali s Annie. Ta holka teď sice vypadá jako mumie po půl roce v koncentráku, ale sranda je s ní pořád. Konečně mě provedla po koupelnách, nakonec jsme skončili ve vodě v plné polní, akorát brašny jsme zahodili... Jo, už se to na mně celé podepisuje, místo myšlení na to, že se nic nestalo, myslím na to, proč se nic nestalo... Jestli to nesouvisí s tím, že holčina s vizáží někoho, koho minulý týden pokousal březí vlkodlak se slintavkou, se ode mě drží na distanc dvou yardů.
To byla vlastně jediná patrola, kdy jsem nebyl sám, normálně lovím osamoceně. Vlk samotář, osamělý střelec, jednočlenná armáda... Jo, jasně. Ale ve dvou prostě člověk dělá větší hluk, povídá si, nesoustředí se, kdokoli ho může trefit do zad. Jo, jsem paranoidní, ale včera jsem na pokoji našel odemčené kufry a vprostřed místnosti zakopávací past, tak kdo by se divil.
Odchycení to berou celkem sportovně, až na jednu výjimku. Ammy. Dostala patnáctistránkovou esej na téma
Jo, a při jedné patrole jsem narazil i na Em. Bylo to poprvé, takže proč trest. Prý se jen zamyslela při kreslení. I kdyby se s hůlkou uměla leda poškrábat v nose, její umělecký talent by bohatě stačil na všechno. Slyšel jsem ji hrát, zpívat, viděl kreslit, všechno ji jde skvěle. Včetně líbání. Akorát, že včera jsem zazdil schůzku s ní, ale kdo by se mi divil...?
Právě včera jsem blbnul ve spolce s Casperem/Jasperem a jeho devítiletou sestřenkou, která je prý dcera nějaké zdejší profesorky (pokud mám zdechnout jako ten pes, prosím, ať je to dřív, než tohle malé střevo dorazí na hrad), když se roznesla zpráva o nějakých duších omračujících místní nebohé a nevinné žactvo. Neviděl jsem nikoho omráčeného ani nikoho mrtvého, takže... Stejně jsem dělal jen pomocníka Carlovi, který organizoval poslední případné zbytky odporu...
A aby toho s duchama nebylo málo, když se rozpustil tenhle tyjátr, natrefil jsem na Kal s Yakuzou. Epileptik s elektrodama na bradavkách by se neklepal jako tihle dva. Že prej jejich spolužáka něco posedlo. Prefektský odznak a mrzimorský duch... vážně, v létě snad budu pomáhat i stařenkám přes ulici... Kamaráda jsme odchytli a dali s ním řeč v lotroskopu. Vylezlo z něj, že si dělal srandu, když už jsou ty svátky. Jak to dopadlo, nevím, protože u stolu tam seděla ONA. Když jsem ji uviděl, okolní zvuky utichly, rozehrála se tichá, něžná hudba a já viděl každý pramen jejich bronzových vlasů, jak vlaje v neexistujícím větru zpomaleně jako v mudlovských filmech...
Sakra, já mám dneska vtipnou. Vlastně jsem s Elise nikdy předtím nemluvil, tak proč to nenapravit. Slovo dalo slovo a bez nějakého zbytečného zdržování.... Prefektské koupelny jsou večer vážně hezké. Ty kohoutky tam a tak... Ne, tohle kohoutky nepřetlučou.. Nejsem ztělesnění nevinnosti, ale tohle bylo.... Že prý kdysi operovala kdesi na východě skupina arabáčů, která měla moto "Nic není pravda, všechno je dovoleno". Přesně takové to bylo. Vyrušila nás dvakrát Emiina sova, jednou prefektka Fi osobně. Přímo vprostřed všeho se dokonce El ptala, kolik holek mě to shání. Vida, slyšela o mně... Nevím, jak dlouho to celé trvalo, nejsem si jistý, co všechno bylo, ale zaručeně vím, že ze mě vypustila tu jindy kňučící šelmičku tak důkladně, až jsem přesvědčený, že kdybych použil správné zaklínadlo, byl bych v ten moment zvěromág. Ale to bych musel vědět kde mám hůlku... A kapsy... A hlavu.... A v té bych musel mít nějaké myšlenky... Co říct, kolena se mi třásly ještě ráno... Dokonce jsem někde zašantročil věrný klobouk. Naštěstí přežil bez úhony.
Dnes se mě ptala, jestli to takové může být i dál, bez nějakých řečí a vodění se za ručičku okolo. Přikývl jsem ji na to a.... Morální ponaučení jindy, kde mám boty?!
Žádné komentáře:
Okomentovat