Deník mrzimorského studenta

Deník mrzimorského studenta

čtvrtek 7. ledna 2016

28. Say my name when you pray

Fajné, jsem v Kotli pár týdnů a už jsem stačil málem zlískat malého kluka, zlískat se sám, zmrzačit si ruku a dostat se do postele půlky druhaček, co jen v Kotli přebývaj. Nemít tak místo srdce veřejné parkoviště...

Chvíli po mně se do Kotle začali stahovat nově přijatí pro studium v Bradavicích. Rok od roku se zdají být menší a zakrslejší. A povýšenější. Jednak to vypadá, že do města dorazil nový gang lovců čarodějů z mudlovských rodin, ale hlavně nemají žádné zábrany. Nabídnu jednomu pomocnou ruku, sám si odtrhnu od pusy a dám mu nějaké staré oblečení (které by nevzala ani Armáda spásy, ale snaha se cení), a skrček si dovolí remcat, vynadat mi do sedláků a ještě mě vyhazovat z vlastní židle. Když jsem ho později držel v průjezdu pod krkem a vysvětloval mu pravidla slušného chování v hospodě, dost jsem sám sobě připomněl to palivo na tři písmena, které tady s námi už dva roky není. Ale jinak jsou mezi nimi i zajímaví lidi Třeba z takové Natashi bude jednou děsně krásná čarodějka. Až se vedle ní stydím ukázat xicht.

Dost se teď i rozmohla flaška. Do letošního roku jsem to nehrál, ale je to hlína. Jednak potkám nové lidi a hlavně se dostanu do zajímavých situací. Abych požádal Giana o botu a nebo musel políbit nějakého budoucího prváka, to by se mi jinak nepovedlo... Chlapec měl asi trochu šok... Vlítnout na něj v koupelně... No, budiž...

Právě dneska jsme zase hráli, a kolem se potuloval takový divný klučík. To že nám ukradl flašku, fajn. Ale že pak řval, že slyšel nějaký výkřik a pád ze zamčeného pokoje. Vin se dveře snažila vyháčkovat, já vyrazit. Ten strom, ze musel plodit železná jabka a po dešti se obsypávat rzí, jinak nevím. Nebo v tom vězí nějaké kouzlo. Celkem jsem si o ně pochroumal rameno. Až nakonec vítězně nakráčel Ked, že prý co mu lezem do pokoje. Otevřel a.... nic. Mrtvej pták, nic jiného. Ten malý pitomec ať si mě na hradě nepřeje...

Co tak ještě... Jo, Ked má novou hůlku. S tím musím počítat, až se vrátím do hradu. Ale co jsem chtěl hlavně napsat... BABY MIZERNÝ!!! Proč nemůže být na celém světě jen jedna?! Měl bych svatý pokoj... Ale když je vidím, nějak si nemůžu pomoct.

Kapitola I. Eleanor
To, že chodí s Davidem, ok, to není nemoc. Párkrát jsem ji potkal u flašky a už to nebyla taková poťouchla děvčica, co mi pořád koukala do očí. Sranda s ní celkem je, a když není nikdo jiný k dispozici... Nedávno jsem na ni narazil po flašce, uznávám chtělo se mi vrhnout přes zábradlí v Kotli a pak sledovat, kdo si na tom namele květák. Nechápu, co na tom chlastu táta furt má. Skončilo to u další flašky a mokré košilky u rybníku ve Visánku. Zatím. Něco mi říká, že kdybych projevil zájem, jméno David Wolf by se rychle ztratilo v propadlišti dějin.

Kapitola II. Emily
Kde jsme se sčuchli, netuším. U ní jsem se uklidňoval, když mi Jul řekla, že se v létě válela po mudlech, když jsem měl vášnivou rozmluvu s děckem s předsudky o dětech venkova, od ní jsem odcházel připitý hned první noc, co jsem dorazil do Londýna. Sranda je, že bydlíme tak hodinu cesty od sebe, aniž bychom to doteď věděli. Třikrát u ní na pokoji, třikrát u ní v posteli. Jednou ve Visánku. Moc milá holka, musím říct. K tomu přiznala, že se ji líbím.

Kapitola III. asi Cari
Nevím, kolik ji je, ale je neuvěřitelná. Nikdy jsem neviděl někoho takového. Přijde si jen tak do Kotle, poručí si flašku a chlastá snad až do rána. Jeden večer jsem se jí chytil. Musel jsem vypít celý vláček i s tendrem. Permoníci hlavě mě třeští ještě teď, Pořádně ani nevím co se dělo. Ale popel na vestě a zaschlé zvratky na bradě říkají svoje. Někdo z koule větší budoucnost, já z blitků minulost. Doufám, že ji ještě potkám... Když se nahýbala k tomu svému pesanovi... Tohle v Bradavicích jen tak neuvidím.

Kapitola IV. Ann
Jestli ona není ztělesněné zlato. Jediná si vzpomněla na mé narozeniny (jestli to nebude tím, že jí jediné jsem o tom řekl), dokonce i dáreček poslala. Před malou chvílí jsem od ní odešel, postarala se mi o to namožené rameno, Jak po mně pořád pokukovala těma sladkýma očima... Jestli ji někdy nějaký kluk ublíží, vlastnoručně ho utopím v nejbližší stoce.

Kapitola V. Jul
Potvora, mrcha, bestie, fúrie, záškodnice, potížistka, megera, kobra špatná, medaile vysloužilá, ignorantka, malamutka, pléska, šmejdka, samcoložnice!!! Hned první den !!! sotva jsou jsem přijel !!! přišla s tím, že se doma válela na zádech s nějakým prašivým mudlou a že prý mám být ještě rád, že to nedošlo dál a že jí nemá co mrzet!!! Proč, hergot, proč?!?! Patnáct minut se od ní člověk vzdálí a ona už si zadělává jinde!!! Byl jsem ve velkém pokušení ji to vrátit... Na pokoj jsem ten den došel veselejší, jí přitáhl veselou Peter!!! Zase!!! Sotva se chytne se mnou, je 110% šance, že ji najdu ve společnosti jiného. Jenže než jsem stačil otevřít pusu, nasadila obranu jeden na jednoho, zahájila nebezpečnou hru vysokou holí a....

Čí to byl nápad dát Ira a Francouzku na jeden pokoj? Chudák Em se ve vedlejším pokoji nemůže vyspat. A Jul je jako šílená... A já s ní taky. Postel, sprcha, maják v Portu... Hrozně rád bych se o tom rozepsal, ale... Jo, uznávám, nejsem dokonalý, občas se neudržím, ale ona má trpělivost. Splnila svůj slib. Pak se na něj vykašlala a pokračovala i bez slibů. Jen trochu lituju Em, musí usínat a zpoza zdi slyší jen vzývání Boha a mé jméno. Hehe, sakra, já jsem dobrej.... Ale jen díky ní. Protože láska není v srdci, děti, ale v krvi. A krev ve vás vře jen aby prosadila svou. Právě jsem to pochopil.

3 komentáře:

Harw řekl(a)...

Velmi jsem se u čtení bavil. Well played!

El Woodwand řekl(a)...

Pěkné počtení ;)

Anonymní řekl(a)...

Freaking love it! :D
-Em

Okomentovat