14. (název se mi nechce vymýšlet, časem doplním)

A to jsem myslel, že dnešek bude v pořádku. Snídanička, pohodička, doplazím se do prázdné Vody, a už mi kdosi klepe na rameno. John považoval za vtipné, sledovat mě v zastíráku přes půl školy. Ale alespoň mi pomohl naučit se pár kouzel.

Po raním šoku následoval lehký obídek, trocha cvičení, astronomie. Z nudy jsem tam byl už o půl hodiny dřív, přede mnou už tam ale stepovala Lou ještě s nějakou holkou v modrém. Hned na to mě osočila, že jsem ji ani nepozdravil. Kdyby tak měla pravdu... Za to, že má v uších piliny, já opravdu nemůžu. Kdybych věděl, co ji čeká, asi bych řekl, že ji to patří. Přimotal se tam jeden z těch inspektorů, že prý jestli je normální lozit po žebříku a jestli je to bezpečné. Zvládá to ve svých letech i Nomos o holi.... Pokud za tu nohu nemůže právě ten žebřík...  Pak se začali slejzat i ostatní studenti, Sally mezi prvníma. Na tu Zmiji narážím nějak často. Ale ta její bílá sukně ji sekla, co bych kecal. Připomenutí prváku v kočáře ji asi stačilo. Sedla si sice vedle mě, ale držela si takový odstup, až jsem čekal, že se mi propadne za obzor. Jako kdyby se od té moji půlky mudlovské krve mohla umazat. A i kdyby, tak jako by ji to mohlo ublížit.

Jinak byla astronomie v pohodě, pět bodů pro Mrzimor, to na zemi nenajdu. Ta trocha tlachání o Jupiteru za to stála. Mohlo to být víc, nebýt toho, že jsem zapomněl jak se jmenuje tamta jeho divná bouřka. Velká rudá skvrna. Poučil jsem se z nevědomosti, tak to má být, ne?

Nedlouho po hodině jsem narazil na Fionu, že se někam projdeme. Ve Vodě bylo jaksi plno, tak k lektvarům. Všechno bylo fajn, dokud se tam nezjevil podivný kapucín. Příště musím tasit rychleji. Neřekl jsem ani B a byl jsem bez hůlky. Kapucín měl ale slušnost a upozornil mě, ať si na ni dávám pozor a pohodil ji na stůl. Ruku do ohně bych za to nedal, ale mám dojem, že to byl John. Být to někdo jiný, asi bych tak snadno nevyvázl, navíc on rád blbne se zastírákem. Ale schytal jsem zase víc kleteb, než bylo nutné. Matoucí kouzlo... tak jsem se naposled cítil na praktické zkoušce z lektvarů, a ta kletba, po které jsem nemohl mluvit... A Fiona moje vysvětlení typu "skg jljdg lglajg" asi úplně nepochytila. No počkej, to ti nedaruju. Ale jak se postavit neviditelnému? Chodí přece pořád normálně ne? Takže zakopávačky kam se podíváš, hlavně ke vchodu. Měl jsem dojem, že tam skoro hned něco žuchlo, ale než jsem se stačil podívat, bylo to pryč. Až na koleji jsem zjistil, že to byla Annie... Ups, promiň.

Nakonec jsme odešli, ještě jsem nakouknul k té varně, u které jsme byli. John a Annie si tam něco kuchtili... Aha, dobře. Večerka za patnáct, to ti Johne nedaruju. Pokud jsi to byl ty, pokud ne, za ty pasti zase nemůžu já. V tom úzkém průchodu u mučírny jsem jich položil asi pět a sedl si na místní lavičky s nic netušící Fi. Kdo jiný by se takhle pozdě mohl vracet? Ještě jsem ani neschoval hůlku a už mi tam ze tři zakopávačky posbírala nějaká starší Zmije.... Hlavou se mi prohnala jediná myšlenka... Předstírej překvapení a starost! Po pár "A opravdu se ti nic nestalo?" jsem byl z hledáčku. Zelená zmizela a já měl po pastičkách... Nevadí, napravil jsem, co bylo zničeno a zase vyčkával. To už Fi věděla, o co mi jde a propalovala mě pohledem. Neruš, číhám...

Záhy se odněkud vynořila Lou ještě s nějakým klukem v červeném a kam asi mohli mít namířeno? Za chvíli je večerka a všichni se někam couraj... Mohl jsem je varovat, upozornit je, nebo cokoli, čas jsem na to měl. To jsem fakt až tak zákeřný? První se vyválela Lou. Opět hraná starost, ačkoli uvnitř jsem řval smíchy. Její šamstr, ve snaze ji pomoct, dopadl stejně. Alespoň to bral sportovně, jenže z Lou nějak začalo téct, a slzy štěstí to nebyly. To neumí padat, že si jen tak rozbije hlavu? Pomáhal jsem ji vstát, to byla chyba. Zakrvácela mi hodinky. Dostala od doprovodu nějaký lektvar a byl klid. Samozřejmě, její gentleman se taky ozval, že ji prošlápne cestu. Asi byla dost zmatená, protože mi hned šlápla do druhé, samozřejmě, zase hlava vejpůl. Opravdu už jsem nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Celou situaci jsem vzal jako chlap a chytil šponu do spolky. Teď je hodina po večerce a já po nějaké korespondenci s Fionou, která mě ubezpečila, že Lou pořád žije, půjdu ještě cvičit.

Asi jsem se zbláznil, napadlo mě, že napíšu Sally. Ještě tak znát její příjmení. A beztak by mi tam u nich obětovali mého Démona. Nic nebude!