11. Pax tecum

Zapomněl jsem, jak se směje. Už ani nevím, kdy jsem se něčemu zasmál. Ale kdo by se mi divil?

Je to pár dnů, co jsem mluvil s Annie. Prý ji unesli ti dva kapucínu z Kotle. Rovnou přibrali i Richarda a nějakou Kristine?. Nakonec je ale nechali. Dokonce živé. Jen pořezali tu Kristine a zmlátili Richarda. Do toho útok na Alici, zavražděný chlap v Příčné, v Kotli jsou už bystrozorové a reportéři z Věštce jako doma...

Na nejhorší zjištění jsem přišel před pár dny. Všude bylo dusno, nikdo s nikým nemluvil, ptal jsem se Johna, ale ten mě docela odbyl. Ne že bych se divil, sám sobě jsem  přišel vlezlý. Nakonec jsem mluvil s Davidem. Eam prý uhořel v nějakém zapadákově. Chtěl jsem tam, chtěl jsem vidět místo, kde to vyloučený student Vein zabalil. Proč, to si neumím odpovědět ani teď. Modroteniskatý průvodce mě dovedl až na kraj městečka Portněco, k domku, který musel pamatovat i lepší časy. Bylo odemčeno. Vevnitř vše poznamenal oheň, vzduchem poletoval popel a maličkýma oknama by proletěl možná jen ptáček, a ještě k tomu nějaký menší. Nejhorší byl smrad, jako když se pálí vlasy, ale horší, silnější. Chtělo se mi z něj zvracet. Venku jsem si domýšlel, jaké to pro něj muselo být. Chycený jako zvíře v pasti, bez jediné šance na útěk. Hůlku mu museli zabavit při vyloučení, jinak by si pročaroval cestu ven, hlídáček nehlídaček. Netřeba psát, že tohle musel být strašný konec.

Prý tam s ním uhořel ještě nějaký bystrozor. Moc jsem Eama neznal, ale myslím, že by mu udělalo radost, kdyby věděl, že zároveň s ním vyletěl komínem ještě strážce pořádku. Mě to ale donutilo se zamyslet. Prý za to všechno můžou ti dva pobudové, co se mihli v Kotli. Jsou dva, unášejí, zraňují, okrádají, vraždí a celé ministerstvo je na ně krátké. Jak vůbec můžu doufat, že v budoucnu mě může ochránit někdo jiný, než já? Jak ale zlepšit svoje šance? K černé magii se uchylovat nechci, nakonec by se to ještě obrátilo proti mně a já šel do Azkabanu za zabití někoho, kdo na mě zaútočil. Navíc, jsem sice čaroděj, ale spoléhat se na hůlku, kterou se za chvíli naučí vyrážet i ti prváci, co teď nadšeně pobíhají po Kotli... Musím se naučit tu přeměnu ve zvíře. Buď tak malé, abych dokázal od problému zmizet, nebo tak velké a zubaté, abych ho zvládl vyřešit. Jenže se to dost blbě určuje předem. Měl jsem knihu z knihovny, kterou si určitě někdo odnesl z oddělení s omezeným přístupem a pak se jí potřeboval rychle zbavit, protože taková kniha by se mi asi nikdy neměla dostat do rukou, ve které se psalo, že se mám poptat přátel, jaké zvíře jim připomínám. Ptal jsem se jen Fiony, ta mi řekla, že zajíce. No... Půl roku jsem se o přeměnu pokoušel, po návratu do školy v tom hodlám pokračovat, ale pokud se nakonec proměním v zajíce, musel bych udělat sám sebe na smetaně.

V nedávné době jsem si dal i souboj s Annie na ministerstvu. Radost, že jsem zvládl remizovat s třeťačkou mi trochu kazilo vědomí, že se mnou remizovala holka. Ale lepším se, pořád se lepším... Ona je teď celá vyklepaná, až je mi ji líto. Ten únos s ní dost zamával. Snad ji to přejde.

S Fionou je to teď na draka. Bez Eama je jako sirotek ze špatné rodiny. Všichni ví, že k němu patřila, ale najednou ji nemá kdo chránit. Aspoň, že já se v té umývárně rozhodl říct mu NE.

A perlička na závěr zápisu, napsala mi matka, včera mě pozvala do cukrárny. Asi ji došlo, že ve výchově udělala něco špatně, když jsem ji místo vřelého pozdravu a obětí na uvítanou řekl dobrý den... Ani jsem s ní nechtěl mluvit, poslouchat o těch dvouhlavých salamandrech déle než tři hodiny bych doopravdy nezvládl. Ještě, že hned odešla. Když se taťka s bráškou vraceli domů, mrzelo mě to, což byl úplný opak toho, co jsem cítil teď, když se se mnou loučila ona. Snad ji jednou dojde, že nejsme jen pár fotek v měšci. I když na nápravu už bude nejspíš pozdě.