38. Fury under the hood

Šest ráno, mělo by pomalu vycházet slunce. Naposledy? Snad ne. Ale jen pro případ...

S Annie jsme si krutě vjeli do vlasů. Kvůli Rosie. Možná jsem nemusel tak vypěnit, ale když to pomalu bylo, jako mít za krkem přímo tu botaničku. Kdyby to nevypadalo, že za mnou slídí a Rosie posílá pravidelná hlášení o tom, co dělám, s kým se stýkám a jak moc se tvářím, že mi dotyčná schází. Výsledkem je, že jsou obě naštvané, obě se mnou už asi nepromluví a Annie navíc bude mít problém být se mnou v jedné místnosti déle, než bych odpískal Carmen. Ale sakra ne, nejdřív se mě snaží Annie Rosie rozmluvit, pak za mnou šmejdí jak bretaňský ohař. Stačilo.

Zvláštním jevem byl rozhovor s Alice. Půlku jedné noci jsem strávil v jejím kabinetu a... Bože, ta holka Jul miluje takovým způsobem, že mě málem prosila, abych se právě Jul držel a neopouštěl, jen proto, aby byla šťastná. Kdyby se mě ten večer pokusila zabít, pochopil bych to spíš. Místo toho vedla sáhodlouhý monolog o tom, jak se bude Jul cítit lépe, až bude u mé rakve stát s vědomím, že jsme ty zbývající roky prožili naplno.... Jo, Alice jsem o vlastním neblahém osudu řekl taky. Už z toho musí být málem veřejné tajemství... Problém je, že se v tomhle neshodnem. Možná jsem blbej a nerozumím tomu, ale mám dojem, že čím víc se distancuju od Jul teď, tím lehčí to bude mít pak. A taky sobecky přiznávám, že Jul je sama o sobě taková připomínka toho, co mě čeká.

A zábava pokračuje. Dalším vtipným bodem je Hazel. To, že holky na hradě mají problémy s rodinami, se silnějšíma polovičkama, s neposlušností domácích mazlíčků, to je celkem normální. Asi bych neměl být pyšný na to, kolik příběhů o rodinných nesvárech jsem už slyšel. No, nevadí... Ale Hazel, té kluk rovnou umřel. A pokud H. není skrytý gerontofil, asi to nebylo na stáří. Že bych se v tom tak trochu vidět? Musím v tom hledat hlubší důvody? Je krásná, snad možná až moc, je mi s ní dobře a nekouká na mě jako to moje osobní fialkooké vtělení smrti, to snad stačí. Psal bych tady o tom, jak by mohla být ta pravá, jak si s ní maluju budoucnost a jak mi jen pro ni srdce plane, ale to už tady bylo tolikrát... Před chvílí jsem se od ní vrátil z koupelen. Stalo se dost věcí, jen to zdánlivě podstatné ne. Abych, milý deníčku, ještě nelitoval, že jsem zbodal jedinou příležitost.

Dost o holkách, třeba řešit mnohem důležitější věci. Třeba to, že už nikdy nebudu tak krásnej. Nějaký ochotný dobrák podpálil famfrpálové hřiště. Nebyl to jen obyčejný oheň, ještě z něj vylejzaly nějaké potvory. Neptej se mě, co byly zač, vím jen, že když jsem jednu druhý den pitval, zachovala se podle nejlepší křesťanské tradice a obrátila se v prach. Žár byl hroznej, dým hustý jako mlíko, nedalo se to zvládnout. Asi jsem se držel moc blízko. Žárem prasklo okno, přetlak vyhnal střepy ven a jeden z nich si to uráčil namířit na mě. Tak to vypadá, že mám na xichtě poloviční belfastský úsměv. Cítím se jako kasička... Ne, jako poklopec... Jako zákaz vjezdu do jednosměrky. Teď se to vtipkuje, ale mířit o pár palců výš, mohl jsem být druhý admirál Nelson, a o pár níž, chrchlal bych krev do sněhu a naposledy přemítal o tom, jak věštby strašně kecaj.

Trochu mi to rozhodilo soustředění. Nevím jistě, ale jsem skoro plně přesvědčený, že jsem jedním kouzlem zasáhl Hazel a srazil ji tím z koštěte. Zlomila si pádem ruku, chudák. Na ošetřovnu jsme se pak dovlekli rámě v rámě s nějakou Daisy, co chrchlala jako nastydlý tuberák po návštěvě sirných dolů. Že o pár dní později zalituju, že jsem ji tam nenechal, to je věc druhá (pořád poslouchat o tom, že chodí s Mattym, že Matty je takový a makový, že ona s Mattym je na tom tak a tak, a že když Matty stvořil hromádku, ona mu utírala zadek.... jo, chodí s Mattym mimochodem). Ta chodba před ošetřovnou byla strašně malá a rychle se plnila. Skučeli tam zranění, chrchlali přidušení, to všechno, protože někdo podpálil hřiště. A to jsem si vážně myslel, že to celé končí tím, že mi Alice zašila děravou hubu. Chyba, Arte.

Den, dva nato nás volali ke knihovně. Všechny studenty. Někdo nadělal v knihovně nehorázný bordel. A našli se takoví, kteří se to snažili hodin na nás studenty. Prý k tomu došlo v době, kdy hořelo hřiště, v době, kdy půlka z nás stála po krk v ohni a sazích. Koho by to nenamíchlo. Nakonec profesoři jen zapečetili vchod a nechali to být. Ještě, že to neudělali pořádně, hehe.

Když jsme se rozcházeli, zastavil mě profesor Alert a pozval do kabinetu. Ukázal se tam i Merv. Profesor mluvil o tom, jak se teď někteří členové chovají divně, mimo jiné profesorka Carrington, nějaká Fowler a kdoví kdo ještě, jak se máme mít na pozoru a že máme dávat pozor na ostatní spolužáky... To už pozornost upoutá, co? Člověk nemusí být mistr dedukce, aby to nějak začalo zapadat, že táborák na hřišti byl jen o odlákání pozornosti.

Později jsme to řešili už jen s Mervem. Asi bych to neměl psát, pro případ, že by to někdo našel.... Za pár hodin mě buď vyhodí, zabijou nebo dostanu vyznamenání za mimořádné služby škole, takže co na tom. S mladým prófou jsme se ještě ten večer vlámali do knihovny. Předtím nekecali, byl tam bordel jak v ruským tanku. Zmetkové se dostali i do oddělení s omezeným přístupem, soudě podle toho jak to tam vypadalo. Nechali nám tam akorát kousek pergamenu o znamení hadonoše. Stopa silná jak noha u.... Ani mě ani Mervovi to nic neřeklo. Stejně jsme tam pobrali co šlo.

A popojedem ke teď už vlastně včerejšku. O Kal jsem tady už psal. Bezva holka, jen trochu roztěkaná.. Včera ráno jsem se sčuchli za klubem lektvarů. Byla vyklepaná a bez života. Prý uklízely s Emily knihovnu a našly tam, co nám uniklo. Zase hadonoš. Zajímavější bylo, když povídala, jak to večer řešily na koleji a zhasínaly jim světla, padaly svícny a profesorka Blame to sváděla na průvan...

Už musí svítat, popoženu to. Em přišla s teorií, že by to mohlo být posednutí démonem Askleněco. Jestli tomu věřím? Není to jedno? Někdo cíleně ohrozil školu a studenty v ní. Dost lidí bylo zraněno, někteří vážně. Jestli je to démon, psychopat nebo víla Zubnička, je mi u jižní části zad. Ráno najdu Em, ta vypadá, že se v nadpřirozenu vyzná, naženu to, co se možná vydává za Carrington do klubu školního časopisu, dám tomu hůlku ke krku a uvidíme. Merva do toho tahat nechci, ještě by si podělal kariéru. A pokud ohrozím Em... Snad ne. Pokud se pletu a bude to vážně profesorka v celé své kráse a dobrotě, odpustí mi, že se pletu a pokud ne... Mám hůlku, mám nůž, mám flakón poslední záchrany, kdyby šly hůlky stranou, a jsem neskutečně vytočený. Loupit, plenit, krást, fajn, ale ohrožovat studenty? To ne.

Přesto, kdyby tohle bylo naposled... Jul ví, že má dát na Jaspera pozor a vzít s ním roha, kdyby se začalo dít, něco moc podezřelého, Alice s Mervem na sebe snad dají pozor, Hazel, ta na mě rychle zapomene stejně jako zapomněla Elis, Anna to chvíli obrečí a pokud bude mít rozum, zdrhne s Jul a Jasperem, a na zbytku až tak moc nesejde.