31. Semper fidelis

Nejsem já sketa? Jak můžu takhle bezostyšně lhát holce, na které mi záleží a kterou mám rád? Vždyť hned v první chvíli doma jsem běžel k sousedovi pro foťák, jen abych ji vyfotil Killiana s Roxie, jen aby viděla, jak to tady vypadá, jen pro ten pocit, že jí ta fotka vyloudí úsměv na tváři. Mimochodem, kdo by to byl řekl, že to lišče z loňska přežije. A bráchovi se taky daří, i když se u něj zatím neprojevilo nic... zvláštního. Nevím, jestli to je dobře. Když já byl v jeho věku, už pár let jsem měl jasno. I když možná se magie ukázala a on ji jen nezaregistroval. Zatím ho to beztak nějak netrápí. Když už nic, Roxie ho dost rozptyluje. Do teď jsem nevěřil, že je možné doma chovat lišku. Ale tím tak nějak i to pozitivní na létě končí.

Najít tátu hned první den bezvědomého v křesle s pozvracenou košilí, to není dobrý začátek prázdnin. Po hrnci kafe, přišel s vážně perfektní zprávou... Přišel o práci. Světe div se, majitel pekárny neměl pochopení pro jeho hobby... To znamená dvě věci. Máme méně peněz a on má víc času na svůj vysokoprocentní koníček. To vedlo nevyhnutelnému, a sice že U draka udělal takovou sekeru, že by se za ní nemusel stydět ani Ilja Muromec. Naštěstí má tamní hospodský smysl pro kompromis. Takže zatímco táta v pohodě doma vysedává a skřípe zubama, protože každá jediná kapka čehokoli, co v sobě měla trochu špiritusu, šla z baráku, včetně voňavek a čističů na okna, já vesele trávím léto jako pomocná síla v zaplivaném pajzlu, a veškerý můj výdělek jde na tátovu útratu. Aspoň vím, že kdyby sem náhodou můj zploditel přišel, nedostane víc, než pintu vody. Byť za cenu toho, že tahám bečky, smažím topinky přiopilým strejcům, kterým stará doma neuvaří víc než hrnek čaje, a pokud se strhne rvačka, tak pak zametám nábytek. Dal jsem si i tu práci, že jsem se domluvil s prodavačkou v krámě, aby tátovi taky nastavila suchý režim. Prostě idylka...

Kolik že jsem měl zatím volna? Dva dny. První jsem si vybral, když přijela na návštěvu Em. Bydlí, prakticky za kopcem, ale asi z toho nebyla nadšená. Musel jsem být duchem mimo. Sotva jsme se prošli, dali si zmrzku a tím to haslo. Jestli jsem ji stál za tu cestu, netuším. Divil bych se, kdyby jo. Když to tak ale vezmu, bylo fajn být zase chvíli s někým s hůlkou v kapse.

Mno... Druhý den. Fotr má s chlastem fakt problém. Jeden večer jsem se vracel z práce a z baráku se ozýval hrozný kravál. Vevnitř se brácha krčil v koutě a táta, duševně bez sebe, třískal věcma, rozbíjel, co mu přišlo pod ruku, přehazoval každý nesmysl z místa na místo, jen aby našel nějakou tu promili... Ponaučení pro příště, necpat se závislému do cesty. V bláhové snaze zachránit aspoň něco z věcí, na které nemáme, jsem se ho pokusil zastavit. Kdybych dostal jen blbou facku, budiž... Ale, že ji nezvládnu ustát a naběhnu si na okno, to mě zaskočilo. Ponaučení pro příště číslo dvě, proběhnout výplní bez škrábnutí jde jen v amerických filmech. Naštěstí jsem neproletěl celý, jen ruka prošla sklem. A sklo rukou... Poprvé, a nejspíš naposledy, jsem za něco vděčný Kedovi. Už od událostí, které se týkaly jeho hůlky, sebou nosím flakón Manolu. Už vloni mi dost pomohl, letos se to opakovalo. Plus pro mě, tenhle jsem nevařil já, ale Ann. Ta holka musí být v lektvarech skvělá. Když jsem si ho dělal sám, bohatě stačil na nějaký odnos někoho někam a tím to mrzlo. Po jejím jsem měl dojem, že bych prošel zdí. Vím, zákon o utajení a bla bla bla. Někdo nosí v kapse pistoli, někdo nůž, já tohle svinstvo... Hůlka nepřišla v úvahu, pravá ruka vzdala jemnou motoriku. Nedivím se, střepy ze zápěstí jsem si pak tahal ven ještě hodinu. Stačilo vytáhnout flakón, zátka pryč a.... muziko hraj. Já kvůli jeho neschopnosti trávím celé léto v hospodě, aniž bych z toho cokoli měl. Už v předchozích letech jsem dodělával jeho resty. Může mi někdo vyčítat, že mi trvalo tak dlouho, než jsem od něj zvedl ruce?

Průser nastal pak. Ponaučení číslo tři, popisuj si lektvary! Ve věcech jsem jich měl dost, ale žádný popsaný. Měl jsem dávat pozor na hodinách, který z nich zastavuje krvácení? Metoda pokus omyl nebyla správná. Krvácení přestalo, ale netuším který z nich zabral, dal jsem si všechny. Tak blbě mi nebylo, do toho jsem ještě dva dny viděl žlutě, a mám vážné podezření, že jeden plivanec proměnil kámen v žábu. Musím si pak nechat tu ruku zkontrolovat někým, kdo se v tom vyzná, z nějakého důvodu pochybuju, že jsem ty střepy dostal ven všechny. Hlavně se mi pořád blbě píše, ruka bolí a písmo vypadá jako výsledek prvního spisovatelského pokusu horského trola. Což je problém...

Za léto jsem si vyměnil dost dopisů s Rosie. Zuby nehty pařáty jsem se snažil nepůsobit moc zoufale, ale vážně chvilkama nevím, kudy kam. Nechci počítat dny, než odtud vypadnu. Jen každé ráno doufám, že mě zase najde Lenny, nebo jak se ten její sovák jmenuje. Nechci ji přidělávat starosti, o ničem z léta nemá nejmenší tušení. Jo, jsem lhář, dobytek a sketa, ale... jen malá milosrdná lež. Beztak nevím, co od ní čekat. V jednom dopise napíše, že bychom se mohli přes školní rok vídat v Prasinkách, ve druhém mě nazývá dobrým kamarádem. Někde tam vzadu v hlavě tuším, že u ní moc šancí nemám, ale připustit si to na plnou hubu? Prosím Vás, všichni svatí, ať na těch dopisech nespím zbytečně, ať tam na mě v Londýně někdo čeká. Někdo, kdo není jen kamarádka. Někdo kdo voní po stovce květin, za nehty má hlínu a jméno má po růžích.