20. Lost and aloof are the loves of my past

To byla noc, dlouho jsem nebyl takhle strhaný. Jestli to s Jul bude pokaždé takovéhle, musím doufat, že se Ed přes prázdniny nezatoulá a vrátí se do školy, ať mám aspoň nějaké alibi. No, raději popořadě.

S Fi to vzalo rychlý konec, ale rozešli jsme se v dobrém. Jestli jsem měl nějaké výčitky, zmizely, když mi prozradila, že už taky někoho má. Pokud nekecám, je to ten, co svého času ošetřoval rozbitou hlavu Lou. A nevinné to asi taky úplně nebylo, když ji během srdceryvného rozchodu vracel věci, které si u něj zapomněla předešlou noc. Ale tak.... vyčítat ji nemám co. Asi by to bolelo mnohem víc, kdyby nebylo Julie.

Když už jsme u ní, za těch posledních pár dní se něco stalo. Po dvou letech se našel někdo, kdo se nebojí vyjadřovat city ke mně nebo se mnou uskutečňovat potřepané nápady, na kom mi může záležet, s kým se můžu dělit o drobné radosti. To, že má nejlepší sedací partie, jaké jsem kdy viděl, je jen takové... drobné plus.... Jediné sedací partie, které jsem kdy viděl.... Naživo...

To, že je napůl mudla taky nemá chybu. Když ji vezmu do mudlovské cukrárny, nečumí jak výkal z roští na libry, nekouzelnické obrazy a plakáty a podobně.

Kdybych to shrnul, poslední dobou je to "jen" ona, o kom můžu psát. I když některé zážitky s ní jsou silnější než jiné. Když jsme venčili její štěně, bylo to príma. Když jsem ji hodil ve Visánku do rybníka a ona se přede mnou svlíkla až do spodničky, bylo to.... MŮJ BOŽE! Kde se to ve mně bere? Před rokem bych to bral jinak. Určitě.

Upřímně, sám sebe se ptám, jestli se mi na ni nelíbí jen to tělesno. To, že se nebojí v minisukni vyskočit na skříňku u postele, přitáhnout mě k sobě, a spáchat mi na rtech další mozol. Je strašně hodná, dost temperamentní, upřímná a po všech ohledech báječný člověk. A ze mě se mezitím stává ouchyl. Proč jsem takový? Nezaslouží si to.

No jo, ta poslední společná noc. Nevzpomínám si, kdy jsem prožil něco alespoň trochu podobného. K večeru jsme se vraceli společně do Kotle, zakufrovali jsme to u mě, chvíli si povídali a chvíli mlčeli. Někdy kolem půlnoci už se odhodlala to zabalit a požádala o doprovod k jejímu pokoji. Přeci jen jsem gentleman, ne? Pouštím dámy do dveří, chválím hadry, a podobné pitomosti. Z báječného večera se stal průměrný večer, když jsme u jejich dveří našli spícího kluka/pána, normální večer se změnil na hrozný, když nám po probuzení řekl, že si Steph, která je s Jul na cimře, rozbila hlavu a je u Munga, a večer z hrozného přeskočil na příšerný, když mě ta osoba nazvala skřetem. Fakt, jedenáct let jsem žil jako mudla a neviděl jsem tolik rozbitých hlav, jako za týden mezi kouzelníky. To neumí chodit, nebo kde je problém? Kdybych měl zapisovat všechny nakřáplé šišky, palice a makovice, došel by mi papír v deníku. Jul to vzala dost těžce, to se dá pochopit, jsou to dobré kamarádky. Zeptala se, jestli bych s ní nezůstal na noc. Nešlo to odmítnout, a pokud ano, nemohl bych to udělat. Taky jednou dokázat, že můžu být víc, než jen člověk, který utíká před první vážnou situací, bylo přesně to, co jsem asi sám potřeboval.

V pokoji mají strašně přecpáno. Mají menší pokoj, než já a to jsou tam tři, pes, pár sov a hromada kufrů. Postel aby pohledal. Ale ta její byla dost pohodlná. Jul vypadala hrozně, místo úsměvu měla ve tváři strach, stesk, bolest a pár dalších emocí, které ani neumím poznat. Vůbec ji to neslušelo. Čert ví co mě dostalo do její postele. A jak se ona dostala na mě. Sotva jsem dokličkoval k posteli a dosedl, měla hlavu na mém rameni a okamžitě usla. Já nemohl. Jen jsem seděl, zíral do tmy až do svítání a užíval si levandulovou vůni jejich vlasů. Když mě nevyspalého a rozbolavěného ráno vyprovázela ze dveří, moc toho neřekla. Ale vypadala lépe než večer. Skoro až spokojeně. Co může být víc. Byla to krásná noc.