9. Abyssus abyssum invocat

(Díky člověku, který si dal tu práci a pročítá celý tento deník od začátku. Děkuji za ten pocit, že tyto zápisky nemají cenu jen první den po vydání, a především za společnou hru. Doufám, že tě baví alespoň z poloviny tak jako mě. Díky Ann.)

Úplně normální den. Aspoň tak začal. Až na ty sněhové vločky u nádraží... Ráno dojdu do Kotle (ten byt na druhé straně Londýna mi byl čert dlužen) a hned narazím na Annie. Že prý by si se mnou chtěla dát souboj na ministerstvu. Byl to tak mizerný nápad, jak to zní. Když jsem byl naposled v její společnosti, mrzimorská kolej přišla o, vlastně už docela sešlý, stolek. Jednou se takhle zapomenu hlídat a budou toho plné noviny... Když jsme dorazili na ministerstvo, stejně mě vrátný odmítl vpustit dovnitř. Že prý nemám vysvědčení. Poprvé jsem byl rád, že mi ještě nedorazilo. Nerad bych tahal to, co by z ní zbylo, k Mungovi.

Po návratu do Kotle jsem se vymluvil, že musím do Krucánek pro knížky, že budu hned zpátky. Prý tam čekala hodinu... hehe. 

Při velice klidné a nějak neuspěchané procházce ranní Příčnou jsem uviděl Fionu u Malkinové. Nevím, čím to je, ale ty její kožené kalhoty, co na ni seděly jak přišité, nějak upoutaly můj pohled. Zrovna vypisovala objednávku na nějaké nové hadříky. Proč? Na co? Jedna kožená bunda stačí, drahoušku. I když už má trochu kratší rukávy, naštěstí v pase ještě drží. Ještě než jsme sedli u Floreána na zmrzku..... Kterou jsme si vlastně nedali... To je jedno. Prostě, v Kaňourech chtěl za dvě učebnice přes šest galeonů. Ty lektvary pro druhý ročník jsou asi psané krví jednorožce a tištěné na dračí kůži. A ještě dražší dějiny... Za ty peníze to musí být originál. Nebo jsem jen moc šetrný. Na terase u Fortescua mi vyprávěla o nějakém snu se středověkýma slavnostma, sekání se mečema a hořící hospodou. Když to popisovala, zněla dost vyděšeně. Ti Angličani... V Irsku něčemu takovému říkáme poklidné úterý. Sranda byla, že většinu doby, co jsme seděli na tom balkóně, nás zevnitř přes ona šmíroval Barr a myslel si, jak je neviditelný. Co je na nás tak zajímavého, fakt nevím. 

Mnohem zajímavější to začalo být až po návratu do Kotle. V koutě tam seděli dva zakuklení zipáci a bylo dost těžké neslyšet, co řešili. A řešili to dost nevybíravě. Jeden z nich tam pořád mluvil o nějakém noži. Chápu, že machrovat je důležité, ale nůž má i ten domácí skřítek v kuchyni. I když ten asi nikoho nevykuchal ... I když ten asi nikoho vykuchat nechce ... I když ten, pokud chce někoho vykuchat, nechává si to pro sebe. Za chvíli se k nim už vtíral nějaký bůhvíkdo bůhvíodkud. Málem se stal objetí jejich kuchací úchylky. Mihl se tam i kdo jiný než Barr. Nebo Wolf? A není to jedno? Hrála tam roli i nějaká whiskey, moc jsem neslyšel. Pak se to nějak zvrhlo, bouchnul svícen, odvážnému Peterovi, jak na něj někdo volal, už stál jeden zakuklenec na prsou. Nemohl jsem pochopit, že nikdo tam nic nedělá. Museli a byli tam lidi starší sedmnácti, ale jen přihlíželi. Jasně, jak říká táta, hrdinů jsou plný hřbitovy, ale stejně... Pánové se přemístili, Fiona se musela jít vydýchat, byla trochu v křeči. Přirozeně jsem šel s ní. Přeci jen vyklepaná holčina a záchodky v Kotli jsou skvělou romantickou kombinací... Když jsme se vrátili, pánové už byli zpátky, Bouchla tam skříň, hned pak někoho pronásledovali do Příčné. Pár lidí museli i zaklít, někdo totiž u pultu pořád vřískal, ať mu sundají pásku, jedna starší slečna v růžovém musela dokonce i k Mungovi. Opravdu mě ale zaujal Eam s Davidem, co si sednul ke stolu přímo před nás. Neslyšel jsem, co řešili, ale ta rána pěstí do obličeje byla dost výmluvná. Vytratili se ven, zatímco nějaká hysterka řvala, že ji někdo chce zabít. Proti nikomu nic nemám, ale poslouchat ji víc než pět minut, udělal bych to sám. Cvaklo mi ale, že nemyslí ty dva gentlemany v černé, ale Eama. Sám nevím, jestli jsem chtěl varovat Eama, nebo pomoct Davidovi.... Co to zase píšu, jasně že jsem chtěl varovat Eama, mít očko u někoho takového se může hodit. A David mi nějak k srdci nepřirostl. 

Vyrazil jsem ven. Vein se ani neobtěžoval Davida odtáhnout dál, než k popelnicím, a klidně mu tam lámal ruku. Když jsem mu sděloval, že brzy bude mít venku společnost, vyběhla nějaká holčina ze dveří v domnění, že svědků není nikdy dost. Snad nebudu litovat, že mě tam viděla s nimi. Ještě jsem popřál Davidovi hezkou zábavu a vytratil jsem se. 

Když se vrátili, měl Eam na rukou, co mělo zůstat v Davidovi. A co neměl na ruku, to David vykašlával. Fakt jsem myslel, že má jen rozbitý ret. Snad se u Munga dá brzo dohromady. Snad bude mlčet. 

Pomalu se všechno začalo trhat, lidi odcházeli, já se rozloučil s Fionou, která je na mě asi zase naštvaná, a já zůstal sám s Annie a Rosie. Annie vypadá strašně, jako kdyby se měla každou chvíli sesypat. Rosie zase dost ustaraně. Možná za to mohl i Eam, co seděl o patro níž. Bály se mluvit. Ale bylo mi naznačeno, že Fi může být v nebezpečí. Smůla, já ti nepřipustím. Jo, a dověděl jsem se o existenci nějakého Giama. To jméno bych si měl asi zapamatovat. Když jsem odešel na kus řeči s Eamem, vypadaly překvapeně. Neřekly ani půl slova, alespoň za to jsem jim opravdu vděčný. Každopádně jsem rád, že jsem poznal Rosie. Párkrát jsem ji viděl ve spolce, ale ona vždycky sedí tak daleko od krbu a mě zase ten oheň z nějakého důvodu přitahuje... Jen doufám, že bude mít brzy po starostech.