5. Taedium vitae

Co jsem dělal předtím, už netuším. Slyšel jsem ale rozhlas, svolávající studenty do velké síně. Fajn, prvně tam člověka zavolají a pak ho nepustí dovnitř. Vstupní síň byla přecpaná studentama a já neviděl, co se děje. Pak vrzly dveře, nás pustili ke čtyřem stolům potaženým černým suknem a bylo tak nějak jasno. Den předtím se prý ztratil nějaký Klement. No, asi ho už našli. Ředitel měl projev o jeho životě a o tom, jakou jeho smrt znamenala ztrátu pro přátele, školu a rodinu. Hodně lidí z toho bylo špatných, někteří brečeli, Lou se i sesypala. Já ho neznal, nejspíš jsem ho nikdy nepotkal. Jeho smrt mě nějak neranila. Málem mě to i mrzelo.

Po pár dnech jsem narazil na Lou, bílou ve tváří s kruhy pod očima. Celé odpoledne strávené jejím utěšováním, by bylo jednou ohromnou ztrátou času, kdybych měl co dělat. Aspoň mi řekla, že ho našla ona a že se chtěl už nějakou dobu zabít. Fajn, aspoň tady s náma nežije nějaký vraždící cvok. A sebevraha litovat nebudu, to fakt ne. 

Od zimy je vlastně celkově na hradě zvláštní nálada. Tu a tam se objeví někdo zmlácený. Asi se něco děje. Možná to i souvisí s častým voláním rozhlasem, že ten a ten se má dostavit tam a tam. Taky se tady objevuje zvláštní partička, pokaždé jsou v černých úborech (že jim v tom není horko) a s opravdu děsivými slamáky na hlavách. Jednou jsme na ně narazili v kamrlíku pod schodama. Jeden z nich na nás dokonce vystartoval, že nám promaže paměť. No, pokud mi nevymaže učivo na zkoušky....

Jo, zkoušky. Většinu už mám za sebou. Ale byla to dřina, to jo. Nejsem si moc jistý obranou a formulema, ne proto že bych neuměl. Když jsem předváděl zadaná kouzla, učitel se tvářil opravdu hodně nepřítomně. Snad něco nepřehlédl. Zítra mě ještě čekají lektvary. Trochu mi s nima pomáhala nějaká Annie. Dost hezká holka, i když má trochu divný přízvuk. 

Dneska večer ve spolce si ke mně sedla nějaká Sus a začala povídat, jak se Eam snaží shromáždit lidi do svého spolku na boj proti dobru. Její slova. Hned mi pověděla, kdo je proti němu a na koho bych se mohl obrátit, kdyby mi něco hrozilo. Když jsem jí řekl, jak může vědět, že nejsem s Eamem, nějak ztuhla, a hned drmolila, že by mě k sobě nevzal, protože jsem jen prvák. Chvíli trvalo, než ji došlo, že ve prváku už dlouho nebudu. Asi ji to vyděsilo, protože hned utekla do ložnic. 

Kdo je vlastně ten Eam?